Píše se rok 2004. Do rukou se mi dostává drobná, obrázková knížečka. Vlastně nejen obrázková. Sílu a vzkaz každého obrázku umocňuje citát. Moc krásné pokoukání i prostor k zamyšlení. A zřejmě zde přichází impulz oživující již dávnou vizi o napsání knihy.

Příběh knihy, kterou si nyní můžete po dílech číst na mém blogu se začal rodit Japonsku již v roce 1990, během mého prvního pobytu v Japonsku.
Když jsem tehdy konečně stanul na půdě země zaslíbené, připadal jsem si jako suchá houba, kterou hodíte do vody. Nasával a hltal jsem prostě vše. Chtěl jsem zachytit každý okamžik o který bych se mohl u nás podělit. Aby mi z toho návalu informací nepukla hlava, zejména, když mě do ní při tréninku kendo každý den bušili, začal jsem psát. Psát s vidinou, že vše jednou shrnu ve své knize. S dalšími pobyty v Japonsku přibývalo poznání a tudíž i zápisků. A tak jsme se v roce 1998 s panem Tóru Giga dohodli, že by kniha měla nés název Wa – harmonie, souznění. Jenže, jeden míní a život mění. Rozepsaná kniha zůstala rozepsaná a mě život odvál do Roudnice nad Labem. S touto změnou přišla do mého života i jiná žena. Eva.

Právě ona mi v roce 2004 přinesla ukázat knížku s citáty. Vládí, řekla mi tehdy, vždyť ty máš spoustu krásných fotek. Zkus k nim najít vhodná rčení, nebo citáty. Byla by to originální kniha. Nic takového na trhu ještě nebylo. Její myšlenka mě oslovila a tak jsem se pustil do výběru fotografií. Jaký je to ale paradox, letělo mi hlavou. Moje první žena Gita mi svým přístupem umožnila několikrát navštívit Japonsko a tím získat spoustu zajímavých podladů pro knihu. Díky ní jsem mět tudíž o čem psát, o co se dělit. Musela však přijít Eva, aby dala impulz ke zveřejnění mých zážitků a poznání. Fotky, citáty a rčení jsem měl vybrané, jééénže. Vzniknuvší knížečka by však byla takovým tenoučkým nic. Proto jsem se rozhodl přidat příběhy, zážitky, poznání, zkušenosti.

První řádky knihy se začaly rodit na dovolené v Chorvatsku. Bydleli jsme s Evou v zrekonstruovaném historickém domě kousek od pobřeží. Úžasná atmosféra. Ideální pro psaní. Vstával jsem brzy ráno, usedal na balkón a psal. K uším mi doléhalo šumění moře a umocňovalo ranní klid. Tiché šplouchání vln mě uvádělo do jiné, než reálné hladiny. S každou vlnkou, kterou pohltila oblázková pláž, připlouvala nová a nová slova. Za týden spatřila svět první polovina knihy. Rozepsán z Chorvatska dokončil jsem psaní již doma. A přišla další etapa.

Kdo knihu připraví pro tisk a kdo ji vydá? První „vlaštovka“ přilétla v podobě spolupracovníka mojí ženy Evy. Ano, jeho sliby byly velké a lákavé. Knize dal jakous, takous formu, avšak z „vlaštovky“ se nakonec vyklubala straka. Sliby chyby a patnáct tisíc v čudu. Kromě toho jsem přišel o iluze a také o velkou část svého nadšení. Čas plynul a jak to bývá, přinesl nový kontakt. Tentokrát na agenturu KYNO, Gábiny Novotné (dcery zpěváka Michala Tučného). Spolu s ní přišel i velký posun a já opět začal věřit. „Vladimíre, ta kniha by si zasloužila, aby v ní byla rčení napsaná kaligraficky." Ta myšlenka se mi líbila. A tak jsem se seznámil s Petrem Geislerem.

Měl jsem obavy, kolik mě napsání kaligrafií bude stát. Petr mě však velice mile překvapil. Řekl tehdy: „Pane Hotovče, velice si vážím vašeho rozhodnutí napsat knihu. Vím, co její vydání obnáší a že to není žádný byznys. S pěnězi si nedělejte žádné starosti. Rád Vám vše napíši zadarmo.“ To mě tehdy fakt dostalo. Petr se hned pustil do psaní. S každým setkáním nad kaligrafiemi se začal odvíjet náš společný příběh.

Konečně bylo vše hotovo a mohl začít finiš. Hledání vydavatele, nakladatelství. Začal horor. Opět přišlo rozčarování a pochyby. Tentokrát, zda seženu finance na vydání. Začal jsem být opravdu skeptický. A pak jsem si jednoho dne v novinách přečetl článek o nadaci, jejímž členem byl i Ondra Vetchý, se kterým jsem se poprvé setkal v pořadu Noc s Andělem. Nachystal jsem tehdy Ondrovi malé překvapení a od té chvíle se naše Cesty začaly protínat. Ondra se schůzkou souhlasil a na ní … mě seznámil s Pavlem Dvořákem z nakladatelství XYZ. Vše najednou dostalo konkrétní podobu a rychlý spád. Po konzultaci s Pavlem, jsem v zájmu zlevnění knihy vypustil barevné obrázky. Na pořad tudíž přišlo další kolečko. Dopsat několik kapitol, doplnit je kaligrafiemi. S grafickou úpravou mi tehdy pomáhal Daniel Hoffmann.

Vše klapalo a křest se uskutečnil dne 10. listopadu 2008. Kmotry knihy se stal právě Ondra Vetchý a pan Isao Onoda. O něm vám časem povím víc. Stínem akce pro mne byla neúčast Petra Geislera. Bohužel ze zdravotních důvodů. Když pak kavárnu Platýz naplnilo velké množství významných hostů, mezi nimiž byl i tehdejší velvyslanec Japonska pan Chikahito Harada, připadal jsem si jako někdo, kdo udělal něco užitečného a smysluplného. Usilí všech, kteří knize pomohli k jejímu zrodu se završilo a já byl moc rád, když následovaly jen samé pozitivní ohlasy. Zájem byl takový, že v příštím roce, po deseti letech, vyjde rozšířený dotisk.

Dnes se mi ani nechce věřit, že od početí po zrození knihy uplynuly čtyři roky. Přitom dítěti postačí devět měsíců. Jsem rád, že jsem to v průběhu vývoje a vydání nevzdal a vydržel čekat na ten správný čas. Jsem moc rád, že jsem během oněch čtyř let, měl po boku ty, kteří mě podrželi, když má vůle slábla. Jsem přesvědčený, že i vaše sny a přání se naplní, když jim dáte potřebnou energii, víru a čas. Přeji vám však, abyste i vy vedle sebe měli své anděly strážné.