Je ráno a já bych nejraději ještě zůstal v posteli. Ač již probuzen, zavírám oči a nechávám myšlenky plynout. Dnes je den pravidelné údržby meče a z hloubi mé mysli se začínají nořit vzpomínky spojené s ním. Dnešní očistu meče si hezky vychutnám, rozhoduji se v duchu. Vstávám. Následují veškeré ranní procedůry a již se připravuji na očistný obřad. Což si pro navození atmosféry dopřát šálek zeleného čaje? Myšlenka mi bleskne hlavou a oko padne na vzácný šálek. Dostal jsem ho darem od významného japonského keramika ve stejném roce, jako meč. Ano, pojmu to dnes obřadněji.
Oblékám si černou hakamu a slavnostní montsuki. Připravuji čaj, usedám do pozice seiza a nalévám první šálek. Horký, lahodný nápoj působí uklidňujícím dojmem. Nespěchám, vychutnávám si čaj a v duchu se převtěluji do různých okamžiků, do kterých mě přivedl meč. Ještě jeden doušek. Odkládám šálek a můj pohled spočine na meči. Téměř obřadně ho zvihám a navyklým způsobem začínám obnažovat čepel. Oči doslova hladí každý její centimetr. Beru jemný rýžový papír a začínám stírat ochranný olejový film. Připadá mi to, jakobych vstupoval do příběhu meče, či zdvihal oponu, aby se mohlo začít odehrávat dějství … ale jaké?
Který z příběhů spojených s mečem zmínit? Je jich tolik. Vážou se k přátelům, kamarádům, blízkým lidem, které meč nějak oslovil, nebo v něm vidí určitou symboliku. Jsou to ve své podstatě jakási zrcadla těchto osob. Velice mě zaujal zajímavý a odborný výklad Tomáše Suka z Nihonto Kenkyukai při „Hovorech o meči“. Přibližoval tento symbol samurajů, mimo jiné, coby talisman. Japonský mečíř, pan Só Masačika, vnímal vady na kráse mého meče zcela jinak než já. Hodnotil je jako nedílnou součást jeho krásy. Zeptal se mě: „Vy s mečem cvičíte, že? To je správné, teprve při opotřebení vystupuje z čepele její skutečná krása. Meč, je opotřebený jako vy sám.“
Velice mě však zaujaly názory dvou žen. Dita se vyjádřila následovně: „Ty už žádný meč nepotřebuješ, Ty sám jsi meč.“ Lucka mi pak řekla: „Vláďo, Ty neučíš iaidó, Ty prostřednictvím meče vyprávíš příběhy. A meč? Meč pro mě představuje jistou formu projevené, vyjádřené pravdy.“ Právě tyto, ženské pohledy na meč a jeho vnímání, mi připoměly názory dvou, velice významných japonských učitelů. Jedním z nich byl sensei Ide Katsuhiko z Hirošimy. Kladl mi na mysl, abych meč vnímal jako prostředek k posílení a projevení síly osobnosti, ale též k rozvoji sebekontroly a sebevědomí.
No a já? Na přednášce pro lékaře, abych trochu odlehčil situaci, zmínil meč coby jeden z prvních „léků“ na hypertenzi.
Rýžový papírek opět přejíždí po čepeli a oči ho následují. Pohled mimoděk spočine na šálku a z mysli se vynoří vzpomínka na čajový obřad s Darjou Kawasumi. Použila tehdy vzácný, tuším že třista let starý šálek, který dostala od svého učitele. Řekl jí: „Šálek Vám daruji proto, aby se jeho prostřednictvím mohlo potěšit a vidět jeho krásu, co nejvíce lidí. Přestože budete mít šálek ve svém vlastnictví, máte ho jen zapůjčený. Zapůjčený na dobu Vašeho života.“
A tak i já vím, že meč, který mám v držení, tu bude mnohem déle než já. Mám ho pouze půjčený. Půjčený na stejnou dobu, jako Darja šálek. Proto cítím, že je třeba se podělit o to, co jsem prostřednicvím meče získal. Poslat energii meče i společných poznání dál ...
Pokud si však uvědomím, že meč je do jisté míry jakýmsi zrcadlem mě samotného, pak jistě najde každý z Vás ve svém okolí, životě, něco, co by se mohlo stát obdobou šálku, nebo meče. Takovýto pohled v sobě ukrývá překvapivé, někdy „zavazující“ ale též osvobozující poznání.
Očista je u konce. Čepel se opět skryla v pochvě ... zůstalo jen pomyslné zrcadlo meče, šálku, nebo čehokoli jiného, v čem se zrcadlíme každý z nás …