Hotovec.cz

Vladimír Hotovec

Mám radost, že jste zavítali na stránku nadšence, jemuž učaroval japonský meč, bojová umění a Japonsko. Vše, co budete číst je do jisté míry inspirováno touto oblastí. Budu rád, když zde i Vy shledáte něco inspirujícího a klid Vám přinášejícího.

Nejnovější příspěvky

Člověk má trojí šanci,
 jak si moudře počínat: Nejtěžší cesta je přemýšlení. Nejlehčí cesta je napodobování. Nejtrpčí cesta je vlastní zkušenost

kniha Cesta srdce - kapitola 8
16. listopad , 2017

Jak moudří byli naši předci, vždyť jejich slova jsou platná dodnes, říkám si při čtení myšlenek Konfuciových. Až po mnoha letech učení, oproštěn starostí s vedením organizace kendó, dodržování „politických linií“ tohoto společenství, přesvědčování těch, kteří chtěli jít „vlastní“ cestou, a tak dále, jsem našel klid na „srovnávání“ všech poznatků.

Isao Onoda

10. listopad , 2017

„Pane Hotovec, co tam budeme pít?“ klade mi se zasmušilým pohledem otázku pan Isao Onoda. Do odletu na náš společný pobyt v Japonsku zbývá jen pár dnů.

Japonský měč

kniha Cesta srdce - kapitola 6
2. listopad , 2017

„Už jste viděl skutečný samurajský meč?“ ptá se mě pan Hirono, majitel firmy na výrobu vybavení pro bojová umění. Aniž čeká na moji odpověď, vede mě do své pracovny.
Následuji ho s předtuchou, která se v zápětí naplňuje. V jeho rukou se objevuje dlouhý japonský meč – katana.

Je lepší zapálit svíci než proklínat houstnoucí tmu

kniha Cesta srdce - kapitola 5
26. říjen , 2017

Zenové rčení Ach jo, tak meč si asi nepořídím. Takového času jsem již strávil možností ho koupit, a stále nic. Pár příležitostí, které se naskytly, mě jen srážely do temnot negativních přesvědčení. Copak ses touhou po meči pomátl? Kroutilo nade mnou hlavou mé „rozumnější já.“  Dobrá. Nechám meč …

Demokratické volby a Gladiátor

25. říjen , 2017

Již dávno tomu jsem shlédl film Gladiátor. Velice mě zaujal. Nikoli však bojovými scénami, či historickými skutečnostmi. Ostatně, v tomto směru jsem četl dlouuuhou kritiku, co všechno se filmařům nepovedlo, bylo jinak, ne-li dokonce špatně. Mě však film nabízel mnoho prostoru k zamyšlení.

Nic není nemožné mysli, která opravdu chce

kniha Cesta srdce - kapitola 4
19. říjen , 2017

Říká vám tento výrok něco? Já věřím, že ano. Jistě jste již zažili ten pocit, kdy si něco vysníte a držíte se své vize tak dlouho, až se stane skutečností. Někdy to může trvat opravdu dlouho. A o tom jsou následující řádky

Virtuální svět

13. říjen , 2017

Ještě jsem pořádně nevstoupil do tohoto nehmatatelného prostoru a již se ke mně donesly varovné signály. Radily – moc se nesvěřovat, žádné osobní informace a zprávy. Lidé jsou různí a mohou ublížit. Já vím, já vím. Beru to na vědomí a zůstanu sám sebou.

Zahrada Rjóandži

kniha Cesta srdce - kapitola 2
12. říjen , 2017

V zahradě Rjóandži je vlastně skryt pohled, názor každého z nás. Proto, až se ponoříte mezi slova mojí knihy, ale též do řádků mého blogu a něco se vám bude zdát sporné, vzpomeňte si na zahradu Rjóandži, kde každý vidí svých čtrnáct kamenů, a každý jinak.

Třicet jedna let

9. říjen , 2017

Přijde mi až neuvěřitelné, že jeden klukovský sen, může sehrát tak významnou roli v životě jednotlivce. Oněch třicet jedna let, je však pouze obdobím kdy můj sen dostal reálnou podobu  a vtiskl mi do ruky meč. Nyní však zřejmě nastal čas začít se dělit o svá poznání formou jinou. Psanou.

Jak se rodilo kendo v Československu

9. říjen , 2017

Přijde mi fascinující, jak funguje a jakou kapacitu má lidský mozek. Kolik asi může mít gigabajtů? Jak je možné, že v něm zůstanou, do nejmenších detailů uloženy vzpomínky, které se odehrály před desítkami let. Třeba ty, jak se u nás rodilo kendo.

Poděkování

kniha Cesta srdce
9. říjen , 2017

Rád bych na tomto místě poděkoval všem, bez jejichž přispění by kniha nevznikla. Stojím však před velice těžkou volbou. Je těžší než řada chvil, které jsem prožil a popisuji ve své knize, která je poněkud zvláštní. Osobou autora, délkou svého zrodu, tématem, jazykově, a tudíž i poděkováním.

Mozaika bojovníka

kniha Cesta srdce - kapitola 1
9. říjen , 2017

Jak snadné, samozřejmé a přirozené mi přišlo vykročit na praktickou Cestu „bojovníka“, tak nelehké se mi po více než dvaceti letech praktikování japonského šermu – kendo – a umění tasení meče – iaido jeví, předávat svá poznání a zážitky nejen odborné, nýbrž i široké veřejnosti formou psanou.

Vladimír Lorenz a jeho přínos pro české kendo

9. říjen , 2017

Poprvé jsem Vladimíra Lorenze poznal v březnu roku 1986. Přišel tehdy shlédnout ukázku aikido v podání skupiny italských aikidistů kterou vedl Giorgio Veneri. Netušil jsem, proč všichni pana Lorenze oslovují „Kazik“, zato jsem vnímal, jaký respekt měl u většiny našich účastníků ukázky. Neměl jsem v tu chvíli tušení, jak důležitou roli v mém životě sehraje a jak se naše Cesty protnou.